Loužičky a v málo případech, naštěstí, i kopičky rostly různě dle nálady a potřeby Rexe na všech místech bytu. Zvláště v koupelně. Snažil jsem se ho naučit na pravidelné venčení v daných hodinách v Po-Ne. Již ve třech měsících začal aportovat a vnímal na povely "SEDNI, LEHNI, PUST, TIŠE, NELOUDI, LOUŽIČKA, VYVENČIT, DOBROTA."

   Ovšem význam vnímat neznamená poslouchat. Povel jsem musel často opakovat, občas zesílit hlas, zalamentovat a hlídat, aby se nerozptyloval okolím. Mezi 3 až 4 měsícem přestal zdobit byt svými výměšky a výkaly definitivně.

   Začal jsem s Rexíkem chodit na cvičák, protože jsem chtěl, aby se asocioval s ostatními plemeny a naučil se dovednostem.

   Od 4 měsíce až do 10 měsíců začal vylepšovat svou ovladatelnost a povely plnil téměř na poprvé. Rejstřík jsem rozšířil i o další významné a neméně pro ovladatelnost důležité povely. Pomáhá nám v tom i výcvik na cvičišti.

   Ve stáří 1,5 roku by člověk očekával, že bude zvládat vše, co se jen pes může naučit. Není to však vždy pravda i v mém případě. Třeba REVÍR jsem s Rexem nedělal, snad proto, že jsem z něj nechtěl mít vojenského pedanta. To však neznamená definitivní rozloučení s dopadnutím nepřítele a jeho fixaci. Někdy příště.

   Velice efektní a užitečný výcvik je povelové cvičení na dálku. Můžete tak psa ovládat i bez hlasu např. v hlučném prostředí nebo naopak tam, kde by hlasové projevy nebyly příliš vítány.

   Výhodou u boxerů je to, že co se naučí, tak to si pamatují do konce života. Povely, které jsou potřebné k běžnému ovládání psa neboli poslušnost, zvládl Rex bez větších problémů. I s odstupem několika měsíců plní povely tak jak se je naučil. Prostě pašák.

   Zbytek života se Rexík učil to, co mu bylo příjemné nebo co se mu hodilo. Chybí mi drápání na dveře, kontrolování ledničky, vstupní prohlídka tašek po nákupu apod. 

 

   Loužičky, které naštěstí od 4 měsíce dělal pouze venku v přírodě, ale byly časy, kdy se objevovaly i na koberci, nepočítám jako prohřešek. Tak to prostě je.

   Občas lízal omítku, což zrovna nevypadá moc efektně na zdi, ze které, jak pěst na oko, vyzařuje flek. Ten jsem zrovinka nedávno zamaloval. Taky si někdy samovolně sebral cosi ze stolu a jestliže to bylo k jídlu, zmizelo to v jeho žaludku.

   Jeho oblíbenou zábavou bylo vykusovat a vyštipovat. Dělal to jen tak ze srandy, nebo když jsem mu třeba nechtě dát něco ke hraní a Rex to velmi chtěl. Připadal jsem si občas jako narkoman, při pohledu na své ruce. Samý šrám.

   Taky mi kousal do botníku a k ránu lezl do postele.

   Od té doby, co jsme se přestěhovali na vesnici, již předešlé problémy pominuly. Co byl ale problém, bylo naučit ho vycházet s kočkami. Nebudu nic nalhávat, několik jich zakousl. Obzvláště proto, že když je šel očuchat, tak ho některá z nich sekla do čumáku. To bohužel dříve nebo později končilo kočičím pohřbem. Pudy jsou pudy.